Historie

Hřbitov Sv. Otýlie

Hřbitov svaté Otýlie se nachází na Pražské ulici v ČB a začal vznikat v roce 1887. Práce na budování nového hřbitova byly svěřeny staviteli Jakobu Stabernakovi. 30. června 1888 byl na křižovatce dvou hlavních chodníků budoucího hřbitova vztyčen kamenný kříž s Kristovým tělem. Nový hřbitov, respektive jeho první část, slavnostně vysvětil 23. dubna 1889 budějovický biskup Martin Josef Říha a ještě téhož dne se tu konal první pohřeb.

Roku 1891 nechal budějovický stavitel Josef Kneissl, nově starosta města, na vlastní náklady upravit obřadní síň na kapli sv. Otýlie. Pohřbívání zde začalo v oddělení č. 1, které bylo zaplněno za půl roku a další oddělení již pokračovala podle čísel.

Po uplynutí deseti let byla vysvěcená část hřbitova zcela zaplněna a zemřelí se začali ukládat znovu do postupně zrušených hrobů.

Počátkem 20. století se tedy přistoupilo k využívání druhé, dosud nevysvěcené části hřbitova. Koncem roku 1910 dosáhl počet pochovaných nebožtíků 14 000, za první světové války byl zaplněn již téměř celý hřbitov a v roce 1915 představitelé města zahájili jednání o výkupu dalších pozemků.

Na základě žádosti generálního vikáře budějovické diecéze Viléma Králíka bylo v roce 1892 vyhrazeno místo pro pohřbívání příslušníků katolického kléru z města a okolí. Jednalo se o 30 hrobových míst v osmém oddělení bezprostředně u hlavního kříže, duchovní jsou zde pochováváni dodnes.

Další významnější změnou v dějinách hřbitova se stalo zřízení krematoria. Začalo se stavět v roce 1923 a slavnostně bylo otevřeno 19. dubna 1925 starostou Bedřichem Králem. V letech 1926 – 1927 vznikla nová pohřební síň.

Polovina 20. let přinesla také nezbytné rozšíření hřbitova východním směrem, kolem nové části byla vybudována ohradní zeď, bezprostředně následovala úprava hrobových skupin a chodníčků, byla provedena kanalizace. Nová, zadní část hřbitova byla otevřena v roce 1930 a zahrnuje i urnový háj.

Rovněž během doby po druhé sv. válce prošel hřbitov několika změnami. Správa hřbitova byla přestěhována z Radnice přímo do areálu pohřebiště  a výrazněji do jeho podoby zasáhlo vybudování pomníku 37. sovětským vojákům, zemřelým na českobudějovicku v roce 1945. Stále se zvyšující počet žehů vedl k rozšiřování urnových hájů, k postupnému zřízení kolumbárních schránek a v 60. letech zde byl zaveden rozptyl zpopelněných ostatků a zřízena rozptylová loučka.

Kapacita starého městského krematoria přestala po půl století existence naprosto vyhovovat. Proto se v roce 1975 začalo stavět nové krematorium, již mimo plochu vlastního pohřebiště. Svému účelu začalo sloužit v roce 1980.

90. léta zasáhla do podoby pohřebiště především tím, že byla na původním místě obnovena mohyla s ústředním křížem. Roku 1996 bylo v interiéru starého krematoria otevřeno kolumbárium s kolumbárními schránkami a později byla pro tyto účely využita i původní budova kaple.

Hroby a hrobky

Na hřibově svaté Otýlie se nachází přibližně 15 500 hrobových míst a rozloha pohřebiště činí 11,5 hektaru. Tento hřbitov je největším z českobudějovických pohřebišť a najdeme tu také pohřbeno nejvíce významných osobností.

Pravděpodobně vůbec nejstarší hrobkou je hrobka rodiny Täublovy, mezi prvními vznikly také hrobky rodiny Čížkovy a Stráských. Snad úplně nejstarší náhrobek na hrobě skladatele Skuherského se dochoval do současnosti. Hrobka rodiny Haasových je nejhonosnější hrobkou hřbitova svaté Otýlie.

Přestože o postavení důstojného pomníku v místech vojenských hrobů se uvažovalo již v roce 1916 byla realizace neustále odkládána. Pomník obětem první světové války, který byl postaven v roce 1938 zaujme svým jednoduchým řešením. V prostoru za novým kolumbáriem stojí nenápadný pomníček obětem Heydrichiády a zároveň politických vězňů, kteří zahynuli začátkem roku 1945 na cestě tzv. „vlaku smrti“ do koncentračního tábora v Mathausenu. Pomníček pochází z roku 1967, kdy jej nechal zřídit Svaz protifašistických bojovníků.

Na hřbitově se nachází mnoho významných hrobek. Hrobka rodiny Zátkovy – JUDr. Zátka August, politik a veřejný činitel, čelní představitel českého a politického i hospodářského života města na přelomu 19.a 20. století. Dobroslav Zátka spolu s bratrem Augustem založili továrnu na výrobu sodové vody a továrnu na těstoviny v Březí. Hrobka rodiny Fialovy – Karel Fiala – typograf a majitel tiskárny, která tiskla Jihočeské listy.

Hrobka Jakoba Stabernaka – zakladatel tohoto hřbitova.

Hrobka Rodiny Stegmannovy – Johann Stegmann, majitel továrny a starosta města.

Hrobka rodiny Jeremiášovy – Bohuslav Jeremiáš – hudební skladatel.

Opomenout nemůžeme ani samostatně stojící zděnou kapli ( jediná tohoto typu na hřbitově), kde je pochována rodina Albína Dlouhého, který byl právníkem a politikem, členem Československé rady lidové a starostou města.

Dnešní hřbitov

Při návštěvě dnešního hřbitova můžete spatřit již vzrostlé, mohutné stromy, hlavní cestu zdobí lipová alej a v nové části hřbitova urnové háje, lemované thůjemi.

V předloňském roce byla vybudována část nových venkovních kolumbárních schránek jejichž výstavba bude nadále pokračovat. V loňském roce proběhla oprava obvodové zdi. V plánu je rozšíření plochy pro urnová místa.

Ve spolupráci s Magistrátem města budou v nejbližší době probíhat opravy a rekonstrukce hřbitovních zdí.

Hřbitov Mladé

Mladé, dnes součástí Českých Budějovic, bylo původně samostatnou obcí.

Na sklonku 80.let 19.století tu vznikl nový hřbitov, k jehož zřízení spojily své finanční prostředky obce Mladé, Staré Hodějovice, Rožnov a Vidov.

Největší zásluhu na tom měl dlouholetý mladský starosta Johann Liebl, který se později za svou činnost dočkal čestného občanství obce. Stavba proběhla v roce 1889 a slavnostní vysvěcení provedl 1. září 1889 budějovický biskup Martin Josef Říha. První pohřbení proběhlo 6. září 1889. Původně malý venkovský hřbitůvek, měl kapacitu 164 hrobových míst a byl ve srovnání s dnešním stavem asi 14 x menší.

Celá řada významných či méně významných rodin si zde koupila hrobku, počet nebožtíků se zvyšoval a tak muselo docházet k postupnému rozšiřování hřbitovní plochy.

Ve druhém desetiletí 20. století však hřbitov přestával opět stačit. K jeho rozšíření severním směrem a postavení nynější brány došlo proto v letech 1920-1921, přičemž stavební práce včetně hrobek podél ohradní zdi provedl zednický mistr František Roučka ze Suchého Vrbného.

Uprostřed původního hřbitova se již od jeho založení tyčil kříž, na jehož místě nechala hřbitovní správa v roce 1914 postavit nový.

Roku 1926 vznikla na mladském hřbitově obřadní síň. Dalšího podstatného zvětšení plochy východním směrem se hřbitov dočkal v roce 1930 a začalo se tu pohřbívat v roce 1931. S narůstáním obliby kremace došlo v roce 1939 k založení urnového háje. Zatím posledním významnějším zásahem do podoby hřbitova se stala úprava staršího objektu vpravo od vchodu, která proběhla v letech 2000-2001 a bylo zde zřízeno kolumbárium.

Dominantní stavbou celého hřbitova je kaple sv. Karoliny.